Hodnota majetku podniku nemůže být pouhým součtem nemovitých a movitých statků, které v reálném čase vlastní, ale zcela nesporně sem patří velmi obtížně kvantifikovatelné hodnoty nehmotného charakteru.

• hmotné: pozemky, budovy, stroje a další výrobní zařízení
• osobní: struktura, kvalifikační úroveň zaměstnanců a nanagementu podniku, motivační systém atd.
• nehmotné: práva z průmyslového nebo jiného duševního vlastnictví vč. know-how, obchodní jméno, práva a závazky, jež se podniku věcně týkají, goodwill (pověst podniku), postavení podniku na trhu - soutěžní pozice.

Duševní vlastnictví může být buď nějakým způsobem formalizováno nebo může existovat samo o sobě. Do formalizovaného duševního vlastnictví lze zahrnout kupř. patenty, užitné a průmyslové vzory, ochranné známky a označení původu, topografie polovodičových výrobků - všechno to jsou nehmotné statky, které jsou chráněny a jejichž režim je upraven zvláštními zákony. Naproti tomu existuje další skupina duševního vlastnictví, které je sice také chráněno zvláštním zákonem, ale neexistuje žádný formální postup, kterým by byla tato práva deklarována, registrována a používána. Jedná se o autorská díla podle zákona 35/1965 Sb. v platném znění. Třetí skupina duševního vlastnictví, do níž patří především know-how a good-will, je nejméně formalizovaná, neexistují žádné zvláštní zákony upravující nějakou registraci nebo zacházení s těmito nehmotnými statky.

Z hlediska ekonomického jsou tyto ideální objekty duševní vlastnictví, resp. práva k nim, penězi ocenitelným zbožím, majícím svou směnnou a užitnou hodnotu. Oceňování průmyslových práv a jiného duševního vlastnictví se do roku 1990 v tuzemsku prakticky neprovádělo. Naproti tomu v zemích s rozvinutými podmínkami tržního hospodářství hodnota průmyslových práv a jiného duševního vlastnictví byla a je běžně oceňována, a to nejen pro případ jejich převodu ( kupř.prodej), ale i pro zdanění majetku, příjmů a pod. Jednou ze zásad uplatňovaných v průmyslově vyspělých zemích, především v zemích ES je, aby průmyslová práva a jiné duševní vlastnictví bylo součástí podkladů o hospodaření organizace se záznamy v účetnictví o nákladech vynaložených na jejich získání, udržování platnosti, přihlášení k průmyslově právní ochraně, jakož i o příjmech z nehmotných statků pocházejících.

V případě know-how se jedná zejména o obchodní tajemství ve smyslu §17 Obch.zák. a dále o technické a hospodářsky využitelné informace, kupř. seznam zákazníků a dodavatelů, obchodní plány, podnikatelské záměry, výrobní a prodejní kalkulace, výrobní a technologické postupy, receptury, projekty, výkresy atd. Mnohdy jsou tyto znalosti a jejich aplikace již tak samozřejmou součástí podnikatelské činnosti určitého subjektu, že si je jejich majitel ani neuvědomuje a nekalkuluje s nimi. Často teprve pohled „zvenčí", od nezaujatého posuzovatele (kupř. specialisty v oblasti duševního vlastnictví), umožňuje nalézt ocenitelná práva k nehmotným statkům, specifikovat je, vyčíslit a ocenit, což může mít pro podnikatele význam nejen při převodu vlastnictví, ale také např. z hlediska daňového, při sjednávání úvěrů a při zakládání společností nebo zvyšování jejího základního jmění.

Goodwill, nebo-li pověst společnosti, je výsledkem dlouhodobého působení na trhu, vynaložených nákladů na reklamu a jiných cest k vytvoření všeobecného povědomí o společnosti a jejích aktivitách. Vytvoření goodwillu předpokládá u výrobků dokonalou jakost, technickou nebo uměleckou úroveň, vnější vzhled a další vlastnosti, které vedou na trhu k získání obliby. Zpravidla si vyžaduje delší dobu a značné úsilí i po stránce propagační a komerční. Goodwill je chápán jako nehmotná součást majetku podniku, nicméně jeho vyčíslení je poměrně obtížné. V podstatě je to částka, která je rozdílem mezi účetním oceněním podniku a tržním oceněním podniku.

Nehmotný majetek je významným faktorem při práci se základním jměním obchodní společnosti, kupř. vklady nehmotného majetku do jmění společnosti, podíl nepeněžitého vkladu na základním jmění při založení nebo zvyšování základního jmění jakékoliv obchodní společnosti, při přeměně obchodní společnosti s ručením omezeným na akciovou společnost, při strategických jednáních se zahraničním zájemcem o kapitálový vstup do společnosti, záruky při poskytování úvěrů - kupř. zástavní právo u ochranných známek.

Význam nepeněžitých vkladů je značný, neboť stále přetrvává nedostatek kapitálu a nebývá často jednoduché mít k dispozici peníze pro peněžitý vklad - kupř. spojí se společníci, z nichž jeden má peníze a druhý nápady.

Oceňování ochranných známek má svá specifika, která vyplývají z objektivně jiných vlastností práv na označování, než např. vynálezy, užitné a průmyslové vzory nebo předměty chráněné autorským zákonem.

Základní rozdíl spočívá v tom, že práva na označování dlouholetým správným užíváním nejen že nezastarávají, ale naopak nabývají na hodnotě. Délka ochrany je v podstatě neomezená, neboť zápis ochranné známky lze opakovaně obnovovat a prodlužovat platnost po deseti letech.

Další zvláštností těchto práv je jejich významné postavení v určitých oblastech spotřebního a potravinářského průmyslu, kde v mnoha případech právě ochranná známka, příp. označení původu je rozhodujícím činitelem pro tržní uplatnění .Je všeobecně známo, že neoznačené výrobky nebo služby nevzbuzují na trhu u spotřebitelů důvěru, a naopak prodejnost výrobku a služby označeného ochrannou známkou stoupá a i cena takového výrobku či služby může být až o 30 - 50 % vyšší než u neoznačeného.